obrázek záhlaví

Kontakt:

CENTRUM   Ženy50
Anenská 10,   Brno
        (4. patro)
(po telefonické domluvě)

Jana Jarušková
728 74 04 49

Věra Pakostová
604 37 55 46

e-mail: info@zeny50.cz


účet: 2632777001/5500

účet: 2100584743/2010



PODPORUJÍ   NÁS:

Jihomoravský kraj

Statutární město Brno

Statutární město Brno

Městská část Brno-střed

Annabis

"Kytičkové" dojmy z jarního přechodu Pálavy 5. dubna 2008

Většinou píše o našich výletech organizátorka Alenka, ale tentokrát jsem se rozhodla, že se tohoto úkolu ujmu pro změnu já.
Když mě ráno vyhnal budík z postele už před šestou (odjezd byl nezvykle brzo) a já viděla tu podmračenou oblohu, tak jsem na chvíli zaváhala - má to cenu jet? Co když bude pršet?
Pavlov Pak jsem se ale přemluvila - když už se manžel smířil s tím, že celý den budu pryč a budu se "flákat" někde na výletě, tak proč toho nevyužít. I kdyby bylo škaredě. Takže jsem zabalila svačinu, foťák a nepromokavou bundu a vyrazila na nádraží. Asi zaváhalo více potenciálních výletnic, protože nakonec jsme se sešly jen čtyři.
Cesta vlakem do Šakvic uběhla rychle. Abychom si ušetřily nezajímavý pochod po silnici do Dolních Věstonic, svezly jsme se ten kousek autobusem. Pálava s Dívčím a Sirotčím hradem se rýsovala pod zamračenou oblohou, která se však trhala a už to vypadalo o něco slibněji.
Pomalu jsme stoupaly vzhůru k Dívčímu hradu. Pomalu ne proto, že bychom nemohly rychleji, ale protože jsme obdivovaly každou rozkvetlou kytičku a díky botaničce Radce jsme se je učily poznávat.
kosatce a fialky V lese ze suchého listí na nás vystrkovaly hlavičky růžové a bílé dymnivky duté, trsy fialek (je jich asi pět druhů!) a žluté sasanky pryskyřníkovité. Taky už vím, jak vypadá kopytník, jak skoro tajemně kvete a jak si ho neplést s podléškou jaterníkem. Radka byla zkrátka ve svém živlu.
dýmnivky, hlaváček Než jsme došly k Dívčímu hradu, už byla obloha azurová a mráček jen sem tam. Kochaly jsme se vyhlídkou na všechny strany a litovaly, že je opar a rozhled není ještě krásnější. Za neustálého cvakání fotoaparátů jsme pokračovaly jižním úbočím k Mikulovu. Na prosluněných stráních, připomínajících jednu obrovskou skalku, kvetly modré a žluté kosatce, zářily žluté koberečky mochny jarní, jako sluníčka svítily květy hlaváčku a klinkaly zvonečky konikleců. Kolem Sirotčího hrádku jsme došly na Stolovou horu. Docela pěkně tu pofukovalo, čehož se snažili využít dva rogalisté, ale marně. Vzlétnout jsme je ani po chvíli vyčkávání neviděly, prý vítr foukal vždycky z jiného směru, než toho správného. Usoudily jsme, že je to výmluva a tak jsme začaly sestupovat do Mikulova. Mikulov Nabízel nám krásné panorama zámku a Svatého Kopečku na pozadí rozkvetlých sadů. Cestou jsme se zastavily u židovského hřbitova a na Kozím hrádku, prošly se kolem zámku a parkem. Pak už jsme jen čekaly na autobus do Brna. Shodly jsme se, že ty, které nejely, propásly nádherné chvilky v probouzející se jarní přírodě a o moc přišly.
Domů jsem se ze Zvonařky spíš doplouhala, přece jenom těch 13 km bylo napoprvé v nohách cítit, ale navýsost spokojená, příjemně unavená a duševně zregenerovaná.

Velký dík za krásné zážitky patří organizátorce Alence, která to perfektně naplánovala a zorganizovala a samozřejmě i Radce, jejíž zásluhou i já, která jsem byla ráda, že poznám podběl od pampelišky, teď vím, co to vlastně pod stromy a na loukách kvete.

Své dojmy zapsala Věra Pakostová

Zpět

© 2007-2017   Ženy50, z. s.      poslední aktualizace  15. 12. 2017