obrázek záhlaví

Kontakt:

CENTRUM   Ženy50
Anenská 10,   Brno
        (4. patro)
(po telefonické domluvě)

Jana Jarušková
728 74 04 49

Věra Pakostová
604 37 55 46

e-mail: info@zeny50.cz


účet: 2632777001/5500

účet: 2100584743/2010



PODPORUJÍ   NÁS:

Jihomoravský kraj

Statutární město Brno

Statutární město Brno

Městská část Brno-střed

Annabis

Den D. Raft Morava.    (8. srpna 2010)

Sraz jsem, jak už je mým dobrým zvykem, nestihla. Přestože znám svoji nedochvilnost, nezapamatovala jsem si pokyny, co a jak, zejména odkud kam. Jdu tam, zas nevím kam. Po pádle, poznávacím to znamení, na schodech nádraží ani ve vestibulu není ani památky. Za to na mne vehementně mávají a pokřikují Voříšci, Alan se Zdeňkem, a také hned radí, co a jak. Zdendu naštěstí napadlo, kde by holky 50+ mohly být. Měl recht. Také jsem ve vlaku na Uherské Hradiště společnost pádlem ověnčenou, rozchechtanou, rozjetou, našla. Koluje snídaně formou koláčů. Krom vedení nikoho neznám, od pohledu jsou to ale fajn babky, kupátko zní smíchem, Bóža dělostřelec vlastní výběrový harém.
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, ze tří kupátek slyším jen výbuchy smíchu, k čemu se vztahují, netuším. A tak se chopím tužky, papíru a Čistých radostí. Pro kronikáře a archiváře trošku blbá situace... Ve vlaku na Tišnov zatím cestují ženy ze SAP-Společnost Anny Pammrové- s americkou prapravnučkou Anny na Žďárec a Pammrov, moc mne mrzí, že s nimi nejsem, zase neuvidím domek A. P.
Morava na raftu Vnorovy. Krásný kostel na kopci nad námi. Čekáme na odvoz, vedení nás šetří, oznamuje, že dřít se bude až na vodě. Přijede dodávka, kočírovaná pěkným, mladým klukem. Nacpeme se, kam se dá, tři nebo čtyři lidé sedí v kufru. Podél kanálu.
Kouzlo výchozího místa. Zdymadla, mezi dvěma kanály. Plastiky, sochy, obrázky, stříšky posezení, kočky, psi, děti. Galerie na vodě v bílé lodi. Na dva rafty fasujeme 4 kontejnery, 11 pádel, dělíme se.
Morava na raftu Teprve na lodi se představujeme. A vzápětí se obracíme s prosbou na Péťu a Oskárka, by na nás dnes byli hodní a drželi nad námi ochrannou ruku. "Vylez, prosím." Já odvážně v roli háčka. "Bylas na vodě?" Kývnu. Dotazník nebyl podrobný a písemný, nikdo se neptal kdy, jak, s kým a kolikrát. Podle pravdy bych totiž musela odvětit, že na Hronu někdy tak před 40 lety. Terminologie kontruj, zaber, dopředu, otoč, je mně zcela neznámá, příkazu doleva a doprava sice rozumím a po kratším váhání poznám s přehledem pravou stranu, co příkaz obnáší však netuším. Přesto si Jana svůj letošní tým pochvaluje. "Já ti dám veslo! Pádlo je to, ignorante!"
Koluje medicina, jantarově zbarvený Jupík. Rumík. Spravedlivě mezi oběma čluny. Stálé protesty, slabé, ale časté, proti oranžovým vestám. Drobná žena si obleče vestu a promění se rázem v mohutného grizzliho, který se nemůže hýbat. Nafouknutý límec brání hlavě a krku v pohybu, zapne-li se vesta, zmáčknutý hrudník lapá po dechu, jak asi muselo být v 18. století dámám ve šňěrovačkách, které utahovaly dvě komorné a z běžného 70-80centimetrového pasu vyráběly vytoužený vosí.
Volavky, štíhlé a elegantní, brázdí nebe, pohybují se poblíž řeky, ptáci s velikým rozepětím křídel mapují naši trasu, mávají nám na pozdrav, jinak nikde nikdo. Pravda, občas si bujně poskočí ryba jako stehno a roztočí vodu, proud je docela rychlý. Ostře zkosené, vysoké, hliněné břehy s mnoha děrami po břehulích. Na řece zatím kralujeme sami, možná se zalekli všichni velké vody, která nadělala škody, i když si na záplavy už zvykáme. Tedy zvykáme...my, kteří o nich čas od času, ale stále častěji, jenom čteme. Jak se k přírodě chováme, tak se nám to i vrací. Narovnali jsme řeky, zkrátili jejich toky o celou třetinu, vysušili močály a jezírka podél řek, srovnali pole a remízky v obrovské lány, zvlněnou krajinu také narovnali, zasypali příkopy a zrušili strážné na březích, kteří čistili toky.
A tu to máme i s daní, vysokou, převysokou.
Morava na raftu Párkrát přenášíme. Hodnotí se účast chlapa, který, ač sám, zastane práci u obou člunů. Dvě pauzy na písečných plážích. Pádly zaháníme Bóžu, který nás chce zachraňovat při manévru přistávání. Nedáme se zachránit, chceme si nacvičit přistání, tým se chce poznat, sehrát, ohromit svým umem. Levobokem či pravobokem? "Tak se utopte!" říká Bóža a ponechá nás svému osudu. Jak jednoduché jsou volby na vodě! Proti těm životním.
Jediná se koupu, nejdřív bosá brouzdám jemným říčním pískem, pak se nechám nahatá vozit proudem. Jako před 16ti už lety na Aaře v Bernu. To si na vodě jen tak ležel statný vlčák, proletěl s proudem kolem nás, kteří si udělali v parku oběd jako piknik, vzápětí za ním vleže na zádech plul jeho páníček, začtený na vodě do novin, nemaje pod sebou ni žádné vozítko či matraci. A za chvíli vidíme vlčáka v proudu znovu, za ním opět pána s novinami. Tož jsme se vydali také to vyzkoušet, fungovalo to skvěle, proud byl rychlý přesně tak akorát, abychom si mohli lehnout na vodu a nechat se nést ke splavu, kde bylo třeba včas se dostat z vody a nenechat se nést příliš daleko, kde bychom už s proudem boj nevybojovali.
Proti proudu plavat nedokážu ani tady, na Moravě. Respektivě přestože plavu a zabírám, co to dá, stále se pohybuji s proudem k cíli naší cesty a neposunuji se k písečné pláži, na které svačí Bóža s se svým vybraným harémem Ženy 50+. Baštíme, čuráme, i dvě kuřačky se najdou.
Bóža se za hlasitého halekání, prskání a frkání noří pod vodu, která nad ním jen zavíří a se zavře. Morava na raftu Když se vynoří, z licousů kape voda, haleká: "Už je to dobrý, je to teplý".
Porost břehů? Džungle zelená. Rákosí, netýkavka, zlatice, vratiče. Pár rybářů, jeden oheň, stan, nenechají se rušit, ale na pozdrav odpovídají, přejí nám šťastnou plavbu. Mávají.
Nutno dofoukat pravý bok.
Další plážová pauza. Opět plavu jen já. Hebký písek, dostane se všude, hebká, všeobjímající a všude pronikající voda. Při nástupu do člunů malá nehoda. Pád či sed Líby do vody. Jak si kdo ustele, tak si i sedne. Třeba i do vodních spoust.
Nožky šplouchati si ve vodě dovoleno pouze aerodynamicky....vestu povoleno rozepnout, ale alespoň jeden pás musí zůstat zapjatý. Vzpoura se trestá smrtí, náznak vzpoury vhozením do víru. V koši. Podřídí se i Bóža ženskému vedení?
Byli jsme moc rychlí, tak se závěrem jízdy flákáme. Báli jsme se invaze komárů, ale roje nezaútočily. Odpočíváme, vesele zpíváme, halekáme, plašíme zvěř, necháme se unášet proudem. Jestliže před hodinou někdo sem tam ohlásil modro na obzoru, nyní se už rozklenulo azuro, rozepjalo svá křídla, klenba se rozzářila a něžně modře se na nás dole usmívá. Péťa i s Oskárkem nad námi drželi ochrannou ruku. Nebo platí, že blbým přeje štěstí, jak před vyplutím vyhlásila Líba, když si byly se Sluníčkem svázaly vlasy slušivými stužkami.
Obě si dobře notují, jejich slovní přestřelky jsou hodny zaznamenání, ale má hlava je prázdná a v ruce nemám tužku, ale pádlo, pádlo, nikoliv veslo. Takže zůstává tajemstvím, co jsme si na vodě notovaly. Z vody zvědavě vystrkují ryby čumáčky, by spatřily naši oranžovou armádu. Vypadáme jako Paroubkovy příznivkyně či voličky, což asi z velké většiny nebudeme.
V Rohatci přistál nejdříve Bóža se svým harémem. Věrka bojovala s řekou o člun tak náruživě, až si potykala s vodou. Nebo ji tam Bóža strčil? "Jaká byla voda, Věrko?" Překvapivě mokrá. Poslední tažení (pozor, nikoliv v posledním tažení) člunů do srázu břehů. Balení, přebalování, převleky, zbavení se vest doprovází povzdechy vděčné úlevy, pádel, (škoda, až na mozoly), vypouštění člunů, úklid, sušení svršků na zábradí.
Morava na raftu Hospůdka č. 1. Prostá maringotka s namalovanou řekou a všemi přítoky a tak máme naši cestu a její mapu zase na očích. U Julie nebo u nějaké ženy se jmenovala. Pivčo, kafčo, kofča s rumem jako za studentských let. Cigára. To vše přišlo k řeči. I my.
A repete pak v druhé, nádražní hospůdce. Kolem nás se motají psi i se svými pány.
A pak už jen drncání pražců a téměř nesnesitelné vedro v kupátkách vlaku. Slunce se do skel oken opírá výhružně, pánovitě, ostře. Hrotí. Vedro i rytmus kolejí a prožitá dobrodružství uspávají, hlavy padají na prsa, útlé šíje se kloní.

Takže ahoj, vodáci!

Své zážitky zpracovala  Věra Jelínková

Zpět

© 2007-2017   Ženy50, z. s.      poslední aktualizace  15. 12. 2017