obrázek záhlaví

Kontakt:

CENTRUM   Ženy50
Anenská 10,   Brno
        (4. patro)
(po telefonické domluvě)

Jana Jarušková
728 74 04 49

Věra Pakostová
604 37 55 46

e-mail: info@zeny50.cz


účet: 2632777001/5500

účet: 2100584743/2010



PODPORUJÍ   NÁS:

Jihomoravský kraj

Statutární město Brno

Statutární město Brno

Městská část Brno-střed

Annabis

Proč vzniklo občanské sdružení Ženy50

Dovolte mi nejdříve se upřímně vyznat ze svého obdivu k ženám.

Miluji muže - mám skvělého partnera, báječného syna, otce, bratra, výborné kamarády, přesto s přibývajícími léty stále více pociťuji úctu k  ženám, zvláště pak k ženám matkám.
Můj pohled na výkony mladých hochů, či mužů - ať již se jedná o zdolání některé z osmitisícovek, přeplutí Atlantiku na katamaránu, sjetí divoké řeky, kterou ještě nikdo nesjel, a dalších jedinečných výkonů - byl vždy očima jejich matek, případně žen. Neobdivovala jsem ty muže, o kterých se psalo v tisku, kteří se stali pro mnohé hrdiny, já vždy přemýšlela o  jejich matkách. O hodinách, dnech, mnohdy i měsících strachu, naděje prostupující beznadějí, o jejich touze po tom, aby dítě, které nosily pod srdcem, roky vychovávaly, prožívaly s ním jeho radosti i trápení v době, kdy bylo ještě ochotné se o tyto pocity se svojí matkou dělit, aby toto dítě se již šťastně vrátilo - živé a zdravé - ze svého úletu za dobrodružstvím. Živě jsem si představovala jejich bezesné noci, nebo naopak noci plné děsivých snů a předtuch.

A pak ty ženy - matky, jejichž děti nejsou hrdiny, ale stojí na druhé straně pomyslné stupnice. Matky vrahů, zlodějů, prostitutek, drogově závislých, alkoholiků, lidí pokřiveného charakteru, nebo prostě "jen nevyvedených". A jejich všudypřítomná otázka - PROČ ? Proč zrovna já ? Proč zrovna moje dítě ? Jak jsem ho vychovala ? Jak velká je má vina ? Co jsem mohla a měla udělat jinak ? Kdy, v který okamžik, se stala ta osudná chyba, která nasměrovala dítě na tuto cestu ? Dalo se tomu zabránit ?

A dále ženy - matky dětí postižených, ať již tělesně nebo mentálně, jejich láska, jejich síla, obětavost, vytrvalost, mnohdy osamocení, pokud otec dítěte nevydržel tíhu situace a odešel. A ony ví, že pro ně není úniku, že musí zůstat, že ten osud prostě musí ustát, nemají jinou volbu.

Nevyjímám ani ženy - z vnějšího pohledu skoro bezproblémové. "Normální" ženy "průměrného" osudu. Ženy, které bravurně zvládají být ženami, manželkami, milenkami, matkami, kuchařkami, lidovými léčitelkami, psycholožkami, sociálními pracovnicemi pro své rodiče, utěšitelkami sobě navzájem a jako kdyby to všechno nestačilo, minulé století jim na bedra nadělilo ještě další roli - zaměstnankyně, případně zaměstnavatelky.

A tyto ženy pak časem zjistí, tak jako jsem to zjistila i já, že je jim padesát, že jsou děsně, ale opravdu děsně unavené, mnohdy rozvedené, často nepříliš šťastně vdané, většinou osamocené, protože jejich děti, na které vyplýtvaly všechnu svou zásobu energie, již žijí vlastními životy a s  partnery se za ta léta odcizily. Začínají se ozývat první vážné zdravotní problémy, o slovo se hlásí klimakterium se strastmi, o kterých dřív ženy jen četly, jejich staří nemohoucí rodiče od nich očekávají pomoc, v práci o  ně naopak přestává být zájem... A ženy začínají bilancovat, propadají depresi, beznaději, plíživému, všudypřítomnému smutku.

Myšlenka, jak pomoci těmto ženám, ženám, kterým se blíží padesátý rok věku, nebo ho již přeskočily, tato myšlenka ve mně zrála delší dobu. Nedokážu již přesně určit, kdy nastal ten okamžik jejího prvního uvědomění a ani to není podstatné. První zhmotnění této myšlenky nastalo v únoru 2006, kdy jsem si po úspěšné rekvalifikaci na tvorbu webových stránek zaregistrovala doménu www.setkani.info. Tuto doménu "setkání" jsem chtěla věnovat ženám, protože slovo SETKÁNÍ se mi zdálo symbolické. Chtěla jsem, aby se ženy setkaly, setkávaly, předávaly si zkušenosti, necítily se osamoceny, sdílely navzájem svůj čas, své radosti, své strasti. A to alespoň, v první fázi, prostřednictvím internetu.

Nutnost stále si doplňovat vědomosti a tvorba webových stránek jako zdroj mé obživy mi časově nedovolily bezplatně se věnovat tvorbě webových stránek pro ženy.
Šťastnou shodou náhod a příznivých okolností jsem se začala zajímat o  možnost financování projektů EU a ČR a v září 2006 jsem byla přizvána jako spoluautorka k projektu, který podávala Asociace ruských spolků v  ČR. Projekt sice nebyl schválen, ale byla to pro mne podstatná informace o jedné z možností, jak získat na svoji myšlenku finanční zdroje.

Na podzim roku 2006 jsem se rozhodla, za výrazné podpory a spoluúčasti svých přátel, založit občanské sdružení Ženy50, které bylo v listopadu 2006 registrováno na Ministerstvu vnitra ČR.

      Jana Jarušková
předsedkyně Ženy50, o.s.

© 2007-2017   Ženy50, z. s.      poslední aktualizace  19. 10. 2017